postupně sem budu dávat seznam věcí, které normálně neberu na naše běžné alpské či jiné "výpravy"...třeba se to bude jednou někomu hodit :

power banka, solární nabíječka (USB, Apple...atd), tablet s klávesnicí, prodlužovák s redukcí do kempu, hliníková lahev na benzín, nějaký to nářadí, rozkládací uni kleště od Warrina, baterka, malá zásoba jídla (protein tyčky, sušený maso...), plachta na moto...

den 2

trasa (plán) : přejezd do Bosny a Hercegoviny, mimo dálnice...snad se nezdržim na obou chorvatskejch hranicích... Nicméně, volim tuhle trasu, abych nemusel přes nudný Maďarsko... 

realita : opět o kousek dál, pod Banja Luku a konečná v obci Vinac

ujeto / celkem km : 470 / 1135

ubytko : "kemp" - posekaná tráva u řeky...

komenty : 

Počasí uplně otočilo a sotva sem přejel první most v Murecku, už sem byl na slovinský straně. Přesně tak, jak sem plánoval malý okresky, vesnice, občas průjezd starym městem jako je Ptuj...sluníčko, pohoda... K mýmu překvapení tady bylo dost Čechů - nejspíš se tudy objížděj předražený slovinský dálnice...

Chorvatsko sem pak jel uplně stejným stylem, ikdyž myslim sama navigace byla překvapená, jak malejma prdelkama mě občas vedla, páč to bylo včetně dvou nebo tří rozhodně neplánovanejch přejezdů po štěrkovejch cestách... Chorvatskej venkov je kapánek něco jinýho než Jadran a kupodivu hodně podobnej tomu českýmu, podobný domy, občas se někde zastavil čas, místama strašnej bordel, a malotraktory snad na každý zahradě... Lidi skvělí! Jakej rozdíl proti zlatokopům u pobřeží... Když už sem se dostával nad Bosnu, čekal sem, že asi uvidim nějakou tu vzpomínku po válce, ale rozhodně sem nečekal, že těch opuštěnejch, vypálenejch a rozstřílenejch domů a kostelů uvidim ještě tolik...a čím blíž bosenskejm hranicím, tím víc jich bylo... No a na bosenský straně, tam to dodneška vypadá ještě hůř... Vůbec ten vjezd do Bosny, byl pocitově takovejch 10 let nazpátek...vcelku chudoba, špína, bordel... Cesta z hraničního úseku na Banja Luku byla zatím nejhorší úsek týhle cesty. Cca 70km něčim jako průmyslovou oblastí, kde ve velkym vedru mezi kamionama sem jel max 60 a míjel permanentě to samý - benzinka, něco jako stavebniny, restaurace, benzinka, rodinnej domek...a takhle pořád dokola...hnus, fakt... Několikrát sem se potkal se dvěma Slovákama na Adventurech a řikali, že tohle se tady hold přetrpět musí, jiná cesta neni... Banja Luka se taky musela přežít a pak už začala velká paráda. Úsek z Banja Luky na Bugojno je přesně to proč se sem jezdí... Klikatý silnice mezi skálama a pod váma divoká voda...skvělý! A takhle se jede cca 100km v kuse! Ke konci tohodle úseku sem zastavil na véču - ceny proti Alpám trochu někde jinde (steak, pečivo, hranolky, šopák, pivo, vše za 7€). Páč bylo to pivo a měl sem toho v tom vedru dost, tak sem přejel dolu k řece a za 5€ v jakože "kempu" si postavil tábor... No a stihnul ještě pokecat s druhým a jediným nocležníkem tady - francouzskej důchodce, co už dva měsíce jezdí se svým obytným Jumperem po Evropě...zrovna se vracel z Řecka a Albánie...pohoda...

den 4

trasa (plán) : první část sjíždění Černé hory (druhá by měla být cestou zpět), národní parky Durmitor a Biogradska Gora... Údajně neskutečná paráda, nedotčená příroda, skalní útesy, horská jezera, vodopády... (klikni na odkazy pro představu...)

realita : upravena a o dost delší...viz.níže

ujeto / celkem km : 450 / 2035

ubytko : pan domácí řikal, že se to tu jmenuje Piramida a že wifi super! mi furt padá, ho zabiju :)

komenty :

Čistě teoreticky sem moh dneska přejet sever Černý Hory a jet o den dřív do Albánie, ale včera sem musel kvůli počasí trochu změnit plán a nechtěl sem z Durmitoru odjet, aniž bych ho pořádně projel... Ráno sem tedy jel kousek zpět a projel Durmitorem po malý asfaltce napříč, což bylo parádní a fakt dobře, že sem to nejel včera na tý vodě...za prvý bych z toho nic neměl a za druhý bych to fakt nestih do tý průtrže (btw v noci mi to strhlo i plachtu z mašiny, kt sem měl přidělanou kamenama). Každopádně už od rána bylo nádherně a to i tady vysoko v horách. Tentorkát sem si řikal, že budu konečně všechno fotit, jenže to bych musel stavět za každou zatáčkou, páč ta příroda je tady prostě neskutečná... Pak už sem to postupně vzdal a prostě jenom jezdil a obdivoval. Po cca 3h okruhu sem se vydal směr Albánie, ikdyž v plánu byla až zítra a cca kolem 4 potkal 10km před hranicema dva Čechy (pár) na velkym Adventuru a hlásili mi, že tuhle cestu na SMT nedám, páč se s tim sami hodně hodně prali. Z Albánský strany je prej velký staveniště a jak pršelo, tak sou tam mega kaluže a byli celejma kolama ve vodě a bahně a objet se to prej nedá...no Adventure je trochu vyšší než SMT :) Takže sem se rozhod neriskovat a dostanu se do Albánie zítra podle plánu akorát od Skadarskýho jezera...

V tu chvíli sem zjistil, že se mi na držáku nedobíjí telefén a je cca na 10% a nic... Čistim, kontakty, měnim kabel, zkoušim ho zapojit na Power banku a pořád nic, kua kua kua! Bez navigace sem tady v čudu, ikdyž to bych ještě asi nějak dal, ale hlavně nemožnost zavolat, kdyby se něco dělo, 2t km od domova, mě kapánek vyděsila... Tvle, mam sebou tisíc možností a záloh, jak ten telefon dobít (2xkabel, 2xusb 12V, power banku, solární nabíječku), ale že to jabko nepujde nabít mě fakt nenapadlo :) No každopádně, vyrazil sem na cestu (směr tedy změněn na Podgorica a Skadarské jezero) a přemejšlel, co s tim. Jasně, že cesta zrovna vedla ouzonkejma horskejma silničkama bez aut a bez lidí a já bez telefénu... Za prvních fakt pomalejch 30km sem potkal dvě auta a obě měnili píchlou gumu...oujééé :)) Každopádně, pak mi ještě bliklo ajťácký, že když všechno vypadá ok, jestli třeba software...znovu sem ho tedy nahodil a yes, chytil se a začal se dobíjet! Vypnout zapnout, Michale, vypnout zapnout! :))) Můj výkřik radosti slyšely celý černohorský hory :) ...jako do Albánie bez telefonu asi ne...každý dobrodrůžo má svý meze :) 

Každopádně kolega cyklista Milanec tvrdí, že Černá Hora je 2.nejhezčí země v Evropě a to po Norsku...já v Norsku nebyl, takže pro mě je nejhezčí...těžko popsat, musí se vidět. A k tomu skvělí lidi, mladý, starý, mávaj, zdravěj, pomáhaj...no a maj tu dobrý ceny, to se musí nechat :)

Jedinej, kdo tu trochu prudí sou policajti...všude je to samý omezení a snažej se to místama pokutovat. Né, že bych to zažil na vlastní kůži, ale kolegové se kterejma sem tu mluvil ( a kteří nejezdí, tak slušně a předpisově jako já :)), tvrdili, že se začíná licitovat na 50€ a končí se ke spokojenosti obou stran někde mezi 10-20€.

Přes den už bylo vedro ale pekelný...místama v nížinách 33C a v motohadrech a goretexovejch enduro botách, žádná sláva...

den 6

trasa (plán) : jestli jsem přežil cestu na Theth, tak teď jedu po kamenech zpět...a pokusim se dojet na Fierze, abych mohl odsud ráno trajektem do Komanu (odjíždí vždy dopo a údajně je to jedna z nejhezčích evropských plaveb... ) 

realita : uplně jinak, vyvětlim níže

ujeto / celkem km : 450 / 2585

ubytko : kemp RIverside, sem tu sám za 5€

komenty :

Po včerejší zkušenosti se sjezdem na Theth a checknutí profilu cesty na Fierze sem se rozhod, že plavbu lodí nechám na jindy, až nás tady bude třeba víc... No ale protože se mi nechce Albánii jen tak opouštět, tak se vydávám alespoň na konečnou plánované plavby, tedy na Koman. Cestou, ačkoliv mi to nebylo uplně doporučováno, to beru přes uplné centrum Skadaru, a to vzhledem k tomu, že nepojedu do Tirani, tak abych viděl nějaký to velký město na vlastní oči. Doprava je samože chaos a na největším kruháku ve městě člověk neví, jestli má dřív sejmout cyklistu, meďáka, důchodce nebo krávu...jenže tohle mi nevadí a i s těma kuframa se tim proplítnám celkem v poklidu a stíhám pozorovat okolí. Jo tohle je ta bohatší Albánie, ale stejně je to pro nás děsnej chaos, zmatek, bordel a bída... Strašně moc bych chtěl zastavit a fotit lidi a byly by to nejlepší fotky, který bych kdy udělal, jenže to na mašině nejde, nemluvě o tom, že už i teď je 30C a peču se... Projíždím, tankuju a vydávám se na Koman. Tam vede posledních 25km bídná cesta s rozbitym asfaltem, občas bez něj a občas by bylo lepší, kdyby tam ten asfalt nebyl...nicméně tohle mi neva, přesně na tyhle sem se připravoval a dá se říct, že mě i bavěj... Každopádně, když vidim tu krásu kolem, tak mi začalo bejt docela líto, že nepojedu tou lodí a přemejšlím, že bych se nechal odvézt opačným směrem, tedy z Komanu do Fierze... Když projedu tunelem k přístavu, tak zjišťuju, že loď už odplula asi před hodinou a další nejede, protože v tomhle období jezdí jenom od pátku do neděle. No nic, jdu dát do baru kolu a tak trochu počítám, že místní kapitáni menších bárek se ozvou s nějakou nabídkou, páč z cestopisů vím, že motorky taky převážejí... To se taky nakonec stalo, ale cenu 150€ odmítám...50 bych možná dal, ale tohle kapánek přepískli. Pak si ještě hodně dlouho balím věci a čekám, jestli příjdou s jinou nabídkou, ale nestalo se a tak odjíždím...plavba prostě bude až příště. Potom se tedy v hroznym vedru blížícím se 40 vydádám zpět směr Skadar a jižně se dostávám zpět do Černé Hory. Jaká úleva, když mi celník pokynul, že s motorkou můžu projet přechodem pro pěší. Předjíždím celou tu kolonu a odpouštím si tím hodinové čekání na rozpálené motorce...uff, díkes! Co mi udělalo velkou radost, že sem těm mejm raubířům stihnul na poslední chvíli koupit něco na památku z Albánie, což jsem měl v úmyslu, ale ve Skadaru to fakt nešlo...ano, tady bych motorku stát prostě nenechal. Trochu jiná atmosféra než na venkově.

Jedu tedy po jižní straně Skadarského jezera a to ouzkou asfaltkou podél celého pobřeží...je vedro, cesta tedy neubíhá, ale výhledy na jezero sou fakt jak z jiný planety...skvělý!

Nakonec stíhám ještě národní park Lovcen za Cetinje...no a pak už jenom na velkou silnici směr Podgorica, Nikšič a tady mi navi vyhledá příjemnej kempík Riverside...stavim stan a padám na záda únavou. To vedro fakt vyčerpává, navíc neni hlad a snažim se aspoň pořád pít...třeba tady sem si dal k večeři pivo :)

Mimochodem, kdo máte facebook, tak si najděte Endor Bikers na Jawách do Albánie 2016, což jsou ti dva kluci, co sem je potkal v Albánii...jak tam popisujou ten offroad, co by normálně nejeli ani na horskym kole, tak to je ten sjezd na Theth...jenže oni ho nakonec dali :) a to skoro po tmě, paka! :) no a když odjeli z toho našeho společnýho oběda, tak do Žabljaku samože opět nedojeli, páč jednomu přestala Jawina dobíjet...fakt dobrý čtení, koukněte na zážitky...

den 8

trasa (plán) : Bosna a Hercegovina východnější cestou, teď už Sarajevem...

realita : od Sarajeva dál, jedu trasu 9.dne

ujeto / celkem km : 640 / 3 625

ubytko : kemp Steilman

komenty :

Ráno mizím z muslimského motýlku a tvrdošíjně jedu mimo dálnice, ale v podstatě to nemá smysl...jsou dva úseky, které je po Bosně lepší přejet po dálnici a to z Gradišky na Banja Luku a od Sarajeva na Doboj...stojí to pár korun a ušetří to čas a nervy. Nicméně i tak cesta ubíhá, jedu tentokrát severně, právě, abych už nejel ten úsek z Banja Luky do Chrovatska a tohle je rozhodně lepší verze než cestou tam... Když dojíždím blízko ke Gradišku utrácím poslední Marky za oběd v příjemné malé restauračce u silnice, kde kolem mě lítá babička s dědou -majitelé. Opět neuvěřitelně milí a když jí dávám 12 posledních Marek za roštijn a pití, který stálo 8, tak mi musí babička prý ještě udělat "kafe domače". Řikám, že bych radši espreso, ale nemá, bude kafe domače...no jo no, nešlo nevypít a toho turka sem cejtil až k Balatonu :)

Chorvatsko v klidu, tentokrát směrem na maďarský Barcs. Na poslední pumpě potkávám dva český bajkery, který v tom vedru sjížděli chorvatský pobřeží a domlouváme se, že jedem spolu směr Balatón. Na maďarskejch hranicích vcelku překvapí ostnatej drát a kluci se samopalama...takovej comeback o 30 let zpět. Nicméně, průjezd Maďarskem fakt odsejpá, na páteční odpoledne minimální provoz, široký dobrý silnice a tohle je rozhodně rychlejší cesta než přes chorvatský a slovinský vesnice. Dokonce i Balaton měl příjemnou atmosféru a chvíli sem přemejšlel, že bych tam s klukama zakempoval, ale nakonec se rozhoduju, že chci bejt doma fakt v sobotu večer a ještě kus pokračuju směrem na Körmend. Jedu vcelku svižně a tak se trochu zhrozim velké policejní kontroly, zablokované celé silnice a odklonění všech aut na odstavné parkoviště. No jako běženec nevypadám a můj spálenej nos spíš evokoval sklony k alkoholu, tak mi dali aspoň dejchnout... :) Na maďarský straně je u hranic spousta a spousta malejch penzionů, ale já chci jet až do Rakouska a nakonec po kratšim hledání kempuju ve Steilman camping. Jo ano, rakouský kempy stojej to, co v Bosně penzion (16€), jenže je tu skvělá venkovní restaurace a sociálky lepší než na hotelu. (Btw : penziony by tady v okolí stály cca 40-50€). Super, přijel sem před devátou a s mojí hochněmčinou se domlouvám s paní majitelkou, že kuchyně je sice do 9, ale počkaj na mě...dávám wienerschnitzel, salát, dvě piva...pohoda, platím a jdu stavět stan...takhle nějak sem si to představoval...

den 10

trasa (plán) : východní varianta návratu domu, tentokrát přes Mariazell, který jsme vloni nestihli...no a pak už dálniční nuda zpět domu...do Sudet...

realita : už jsem doma

ujeto / celkem km : 4256 

ubytko : nejlepší...

komenty :

Protože předpokládám, že tuhle nebo podobnou cestu nejedu naposledy, nebo si to taky někdo bude chtítí projet, tak pro ostatní členy gungu něco k výbavě na cestu...

Náklady : ještě to spočítám, ale zatim to vypadá, že sem se fakt vešel do rozpočtu, tedy 20t CZK. Dalo se to odjet levnějc, ale taky o dost dráž. Ušetřil jsem hodně díky stanu a kempům, ale na druhou stranu, ceny ubytování v Bosně, Černý Hoře, Albánii, jsou proti těm alpskejm tak nízko, že kdo nechce, tak si stan brát prostě nemusí... Určitě sem ušetřil oproti zvyklostem na jídle. Vcelku sem se odbejval a dával jedno velký jídlo denně (na víc nebyl čas) a zbytek tak nějak pytlíkoval protein tyčinkama, sušenym masem a red bullem :) tim, že sem byl sám, tak jsem neměl večerní útraty za piva, panáky...atd :) Vzhledem ke km, jsem samože hodně projel - vše jsem si ale psal do telefonu. Pak to sem ještě doplním...  Takže finální součet zní 19t CZK a to včetně jídla, pití, ubytování a nějakejch dárku, co sem koupil domu...z toho bylo necelejch 10t za beňoš...

Co by sem chtěl na příště : určitě chci 3. horní hliníkovej kufr...ne, že bych chtěl sebou víc věcí, určitě ne...příště pojedu daleko víc nalehko, ale je to prostě pohodlný a člověk to má aspoň nějak zamčený... Po skoro 4 sezónách budu muset koupit nový rukavice - vim, že sou Handroidy snad nejdražší rukavice na trhu (a to tenkrát byly o dost levnější než teď), ale sou výborný...v dešti, v létě...

Co jsem fakt použil (oproti normálu) : 

Plachtu na mašinu - normálně jí sebou nevozim, ale tentokrát snad kromě jedný noci sem jí dával pokaždý, páč motka byla vždycky venku a třeba na Žabljaku byla ta noční průtrž fakt solidní. Plachtu jsem dostal kdysi myslim od žandovskejch - tak díky!

Podložka pod stojánek - malá plastová kravina, ale bez ní bych bych na tý měkký trávě v kempu v čudu - jednou sem KTM fakt chytal na poslední chvíli :) Pavle, díky! 

Dres a kevlar rifle : všichni jezdili v tričku, já aspoň s páteřákem a dresu - zas jednou po letech dostal využití a projel se tedy hodně :)  Rifle Trilobit z Bikers Crownu - já vim, že BC prodává některý děsný šunty, ale tyhle rifle byly a sou super a v tomu vedru na jihu sem v nich odjezdil většinu cest...btw ty samý sem potkal i v Albánii a Bosně - na Češích samozřejmě :)

Výklopná helma : s integrálkou bych tuhle cestu prostě nedal. Myslim to vážně. Vzhledem k tomu pekelnýmu počasí sem odjezdil stovky km s vyklopenou helmou a jenom štítem před očima...zaplaťpánbůh za ní... a k tomu free navigace Be On Road a komunikátor Interphone - v tom sluníčku na displeji stejně vidíte kulový a pokyny z navigace do helmy jsou k nezaplacení...

Power banka a solární nabíječka : výborný věci, pokud člověk kempuje...obojí sem využil

Motorka : tak v tomhle sem se během cesty hodně vyhranil a je mi jasný, že každá další moje motorka bude hodně cestovní a nejlepé hodně off (obzvlášť když mam doma i XJR). Je mi jasný, že ke klasickejm silničním motorkám, nedej bože k SS, mě to už nikdy nepotáhne. Ikdyž mi teď SMT splňuje vše, co potřebuju, tak jednou až budu měnit, tak půjdu do nějakýho Adventura, XT, Africy, prostě něco v tomhle duchu, ale bude muset splňovat pár podmínek...

a) váha - tohle bylo hodně zásadní, páč s mojí figurou je i SMT relativně vysoký a těch cca 40kg, co sem na to naložil bylo hodně znát a to ne samože při jízdě, ale manipulace na místě, nedej bože při tom sjezdu na Theth a pak hodně krkolomný otáčení - párkrát sem měl fakt namále a nedokážu si představit, že bych tam sám zvedal plně naložený GS1200...

b) výkon a design - upřímně na takovoudle cestu je vám 300 koní pod zadkem k prdu, o tom to není - někde v rozmezí 70-90kW naprosto dostačující... Design - jo, motka by se měla líbit, ale na tohle sem už fakt asi dospěl...teď je mi tak trochu jedno, jestli se za ní někdo otočí, páč jí nemám na pózování na pumpě v Dubí, ale na to, abych na ní něco viděl, poznal...tak jak tomu bylo teď...

Určitě chci na příští rok zkusit dát na SMT nějaký špalky a projít si nějakou endurou školou, páč mimo silnice to bylo z mojí strany hodně bídný... Každopádně, ještě, že sem v tom 2014 vybral SMT a ne Speeda...

Jízda : co mě hodně překvapilo, jako hodně fyzicky náročný to bylo... Myslim, že už mam na mašinách za ty roky něco odjeto a že sem oproti průměru hodně trénovanej člověk a taky samože mělo velkej vliv počasí, ale některý dojezdy sem fakt už jel na setrvačník. Jo, nijak sem se tentorkát nehonil a opravdu sem se naučil nepospíchat, dokonce už mě ani nenasere, když mě nějaká motorka předjede, ale jezdil sem prostě od rána do večera, tak jak mě to baví...žádný velký pauzy, žádný kafíčka a ona se ta únava postupně hromadila. Včera na dojezdu už sem měl ty ruce takový nějaký gumový :) a tentokrát sem cejtil tedy i zadek, no... Takže když tak koukám na dokumenty, jak lidi jezděj třeba kolem světa, tak nutno říct, že to neni jenom o tom sednout na mašinu a jet, ale kua on by na to člověk měl bejt připravenej taky po týhle stránce...

No a příště už spolu kua dáme konečně nějakou výpravu, ne? A ne takovejdle výjezd kolem komína! :)